Pavel Pánek, 55 let

Moc hezky se poslouchá, když mi holky v práci řeknou, že je vidět, že jsem zhubnul a že mi to sluší ;-)

Proč jsem začal hubnout…?

Prostě už jsem to nemohl vydržet sám se sebou. Časem jsem se smířil s tím, že si občas koupím delší pásek, pomalu se zvětšovaly velikosti oblečení, co jsem kupoval. Jsem vysokej, to se ztratí… No, ztrácelo se to tak dlouho, až jsem málem nevyšel schody. Bez zadýchání určitě ne. I s tím by se člověk smířil, vždyť se pak můžu zhroutit na židli a půl dne nevstat od počítače. Jenže pak začaly první zdravotní problémy. Bolest pod pravým žebrem od ztučnělých jater, bolesti zad, cholesterol v krvi, kondice nula. To úplně nechcete, zvlášť ty bolesti zad mne dostávaly. Pak jsem se jednou neprozřetelně podíval do velkého zrcadla a uviděl jsem to břicho, jak začíná viset přes teplákovou gumu a řekl jsem si, že to je dost za hranicí, kam jsem se nikdy nechtěl dostat.

Jako první jsem si zašel k Sabče do The 1:1 Diet pro pár rad k životosprávě. Kila šly s nastaveným výživovým programem nenápadně dolů, ale kondice byla pořád na bodu mrazu. Říká se, že co hledáš, to si Tě najde. Opravdu to funguje. Na internetu na mne vyskočila nabídka cvičení pro začátečníky. Fitko kousek od práce, přívětivá hodina cvičení a slib, že tady se začátečníkům nikdo nebude smát. To přesně hledám, to potřebuju, jdu do toho. První lekce, myslel jsem, že umřu. Druhá lekce, věděl jsem určitě, že umřu. Třetí lekce, nechápu, že ještě můžu chodit, ale nevzdávám to. Po dvou týdnech cvičení přestaly bolet záda, po dvou měsících se už nezadýchávám do schodů a to, ani když je vyběhnu, ale dole jsou sotva dvě kila. To není možný, co asi dělám špatně… Pár dobrých rad k životosprávě a dochází mi, že nejde jen cvičit a dodržovat jídelníček, je potřeba tomu dát řád, srovnat si to v hlavě. Oslovilo mne těchto pár pouček, kterých jsem se držel:

1) Jídlo nepřecvičíš, cvičení snadno přežereš.

Cvičitelka nám hned v úvodu řekla, že cvičením nezhubneme, ale dá nám to motivaci „když už cvičím, přece se nezprasím na noc“… Opravdu to funguje. Můžete cvičit, jak chcete, ale když si na večeři dáte ovárek a zalejete to pivem, hubnutí se nekoná. Víte, že ke spálení jednoho kila tuku byste museli ujít 100 km? Že jeden rohlík je jako dvacet minut ve fitku? Takže můžete cvičit, jak chcete. Když tomu nepřizpůsobíte jídelníček, kila dolů nepůjdou. Přecvičit jídlo může vrcholový sportovec, nebo manuálně tvrdě pracující člověk. Nejsem ani jedno, tak na to musím jinak.

2) Jídlo je jako váhy a účetnictví zároveň. Má dáti – dal, příjem – výdej.

Pokud je příjem a výdej v rovnováze, nebudete přibírat, ani hubnout. Plus je tu nějaká setrvačnost, status Quo, tělo si bude držet svoji váhu. Tuhle misku vah je potřeba rozhoupat. Tím, že nastartujete metabolismus a donutíte tělo odložit nějaké to kilo. Takže na stranu příjmu musí přijít míň kalorií a na stranu výdeje musí v položce „dal“ být víc, než jen komfortní „má dáti“. Prostě musíte tělo připravit o víc kalorií, než kolik je normálně ochotno dát. A to stojí trochu potu ve fitku a odříkání, zvlášť co se večeří týče. Je lepší si dát malou večeři v šest, než v devět vyžrat lednici. Raději čaj, než pivo. Hodně se osvědčily polévky od The 1:1 Diet k večeři a ráno po cvičení jsou k nezaplacení smoothie a takový ty jogurtový pitíčka. Abych se přiznal, přidávám si do nich müsli a protein ;-)

3) Kalorie, kterou nepřijmeš, nebudeš muset vydat.

Když jsem byl v tom hubnutí, občas jsem si i něco dopřál. Vždycky jsem si představil ty váhy, a pokud se mi nepřevažovaly k příjmu, přilepšil jsem si k výživovému programu i nějakou tou kostičkou čokolády, která najednou měla jinou chuť. Tělo ji bralo jako bonus. Ale raději jsem si odepřel cokoliv, co by se pak muselo spalovat. Jasně, po jedné zmrzlině se nepřibere, ale do těla přišlo dost energie, kterou je nutné spálit, aby se zase shazovalo. Tak to je lepší tam ty kalorie nepustit, abych je pak nemusel spalovat.

4) Pivo, to je hodně kalorií.

Ale daleko víc to udělá s nastavením metabolismu, úplně to zarazí hubnutí a nastaví tělo na ukládání tuku. Stres působí dost podobně. Chce to pohodičku a pivo si nechat na sváteční stůl. Fakt to funguje. Teprve potom, co jsem pivo téměř vyřadil z jídelníčku, začal jsem hubnout 5-7 kilo za měsíc, celkem jsem sundal 18 kg a držím si váhu (plus mínus kilo, to je normální)

5) Za den se nezhubne, za den se nepřibere.

Když už jsou kila dole a dostal jsem se na váhu, co jsem si předsevzal, není potřeba se trápit. Do fitka nechodím pětkrát týdně, stačí dvakrát – třikrát, abych si udržel kondici. Občasná vydatnější večeře se snese, tělo to vezme jako bonus a nemá potřebu držet si zásoby tuku na horší časy. Nesmí se z toho stát zvyk. Je dobré udržet si aktivní životní styl, pořád cvičit, jíst střídmě, alkohol nechat jen na sváteční příležitosti a aspoň jednou týdně si stoupnout na váhu. Hodně pít a místo masa a pečiva zařadit víc zeleniny.

Že to jsou babské rady? Možná. Ale fungujou :-D

Začínal jsem na sto patnácti kilech a už půl roku si držím devadesát šest, devadesát sedm. A v pohodě J Půlku života mám velikost XL, v poslední době se mi do šatníku začaly vkrádat trika a bundy o velikosti XXL. Teď jsem si koupil L-ko a vida, je mi to akorát. Doktor mi škrtnul prášky na cholesterol a nedávno jsem si uvědomil, že zmizela bolest pod pravým žebrem. A jako bonus, moc hezky se poslouchá, když mi holky v práci řeknou, že je to vidět, že jsem zhubnul a že mi to sluší ;-)