Můj příběh začal jako pohádka – zamilovala jsem se, opustila město a s tehdejším přítelem jsme začali stavět dům na vesnici. Romantická představa, která se ale rychle začala rozpadat. Místo očekávaného štěstí přišel stres. Místo ranních běhů jsem tahala cihly, a místo vyváženého jídelníčku jsem nacházela útěchu v čokoládě. Můj partner se ukázal jako toxický ješita, a já, bohužel, mám ten "dokonalý" mechanismus – pod tlakem jím. Není to hlad, je to únik. Změna byla pozvolná, téměř nepostřehnutelná. Ze 70 kg jsem se během sedmi let dostala na 83 kg. Pomalu, ale jistě – a hlavně nešťastně. Nepoznávala jsem své tělo ani svou duši. Jako by obojí patřilo někomu jinému.
Zlomový moment přišel nečekaně. Jednoho rána jsem se podívala do zrcadla a místo výčitek jsem pocítila odhodlání: "Tak dost. Tohle nejsem já!" Nebyl to ani tak vzhled, který mě rozhodl ke změně, ale pocit, že jsem ztratila sama sebe. Začala jsem systematicky pracovat na návratu. Vyhledala jsem výživovou poradnu The 1:1 Diet u Renči v Rumburku, postupně měnila stravovací návyky, ale hlavně – začala jsem pracovat na svém vnitřním nastavení. Pochopila jsem, že moje tělo bylo jen odrazem toho, co se dělo uvnitř. Největší změna přišla s odvahou ukončit toxický vztah. Přenastavila jsem celý svůj život, své hranice, své priority. A kilogramy začaly postupně mizet. Samozřejmě, přišly i krize a momenty pochybností, ale díky podpoře mé výživové poradkyně jsem dokázala vytrvat.
Dnes, více než rok, si udržuji váhu 66-68 kg. Ale mnohem důležitější je, že jsem našla zdravý vztah k jídlu. Jím s rozumem a bez výčitek. Nehladovím, ale už se ani "nejím ze stresu". A hlavně – vrátila jsem se k běhání! Nejkrásnější na tom všem je, že neběhám kvůli hubnutí. Běhám pro radost, pro ten pocit svobody a síly. Běhám, protože to jsem já. Zpětně vidím, že celá moje cesta byla především o návratu k sobě samé. Kilogramy byly jen viditelným symptomem vnitřní nerovnováhy. Dnes jsem šťastná, že jsem zpět – silnější, klidnější a konečně sama sebou.