Andrea Navrátilová, 41 let

Můj příběh začal 15.9.1981..….porodním sálem zaznělo: ”Maminko máte holčičku, 4300g a 52cm”… “jak se bude jmenovat?”…..“Bude to Andrejka“

A tím to vše začalo, jmenuji se Andrea, je mi 36let a už při narození jsem dostala nálepku vysoká porodní váha, byla jsem velké a baculaté miminko :-) Jak šel čas tak mě nějak ta nálepka zůstala, v jeslích jsem byla největší, ve školce jsem byla největší, ve škole kupodivu taky největší a v té době jsem začala vnímat to, že jsem vlastně jiná, okolí mě nazývalo “ TLUSTÁ” hmm divné, já si připadala být stejná jako všechny děti a pořád mě to nedocházelo, až v pubertě mě došlo, že se asi živit jako modelka nebudu :-)  Brácha mě jinak neoslovil jako PUCLÍKU. Ani si nedovedete představit tu nespravedlnost ve škole, když mě ty jedničky na vysvědčení kazila dvojka z tělocviku, jako proč, proto, že jsem měla těžší zadek než ostatní spolužačky? Byl to děs chodila jsem na sportovní školu a měla nadváhu, nesnášela jsem sport a už vůbec jsem nenáviděla plavání, měli jsme bazén ve škole no hrůza, jááá mám jako každý týden vyjít přede všechny ty štíhlé spolužáky v plavkách no fuj….
V době puberty se začala rozvíjet moje nejoblíbenější činnost a to hledání nových diet. V ten moment se ze mě stala věčná dietářka. Mohla bych sepsat knihu o všech dietách co jsem v životě vyzkoušela, některé byly účinné některé vůbec. Co já se navařila tukožroutských polévek, jedla celý měsíc jen mléčné produkty a nebo jen zeleninu, průběh byl vždy stejný, zhubnout a pak zase přibrat.
Ve dvaceti jsem prošla hormonální léčbou a přibrala. Pracovala jsem jako úřednice na úřadě a bylo mě v těchto kilech fajn, seděla jsem si v teplíčku, nemusela se hýbat, moje obědy byly rohlík s pomazánkou nebo salátem, nemyslím ten zdraví salát myslím tím vlašák nebo věci podobného skupenství :-(….. No a pak za pět let jako někdo vymyslel, asi to byl můj manžel, že jako si mě chce vzít!!!!!! No to jste neviděli to zděšení, já se jako mám vdávat a kde jako seženu šaty, šaty na hrocha se přece nedělají a měla jsem pravdu. Řešení bylo zhubnout.

Zařekla jsem se a zhubla, ale ups následovalo těhotenství a k porodu jsem šla jako STOKILOVKA, uf uf prostě jak na houpačce, po porodu jsem už nezhubla a opět mě bylo fajn. Nálepku obézní jsem sice měla, ale vůbec mě to nevadilo a když mě ty kalorie, to jsou ty malý potvůrky co mě vždy v noci přešívaly oblečení a mě bylo pak malé, tak jsem šla do obchodu a koupila větší a neřešila jsem to. Teda řešila, byla jsem přece věčná dietářka a to bylo tak, že jsem ráno začala držet dietu a večer jsem skončila, protože jsem si řekla, že to přece nemám za potřebí se tak trápit…

Jednoho dne, bylo to 15.9.2016 jsem stoupla na váhu a já řekla a dost je ti 35let, teď to už musíš dokázat, ne lidem, ne okolí, ale hlavně sobě a den po té jsem navštívila paní Ing. Borkovcovu v jejím Centru zdraví a snižování nadváhy v AZ Toweru, kterou jsem si našla na internetu. Bože, jak já se bála jít na to měření. Po měření nastalo zděšení jako jen tři jídla denně, to mám jako umřít hlady? Vypít 3litry vody to jako se mám utopit???? To jako už nikdy nebudu jíst čokoládku mojí milovanou??? Si nedovedete představit, jak já se ten den přežrala, abych se rozloučila na měsíc s jídlem, ano měla jsem v plánu být v redukci jen měsíc, chi jak naivní já byla. Tak a 17.9. to vypuklo, manžel a dcera na mě ráno koukali jak si míchám koktejl a oba kroutili hlavou….po týdnu mě splasklo břicho wau paráda. A v ten moment jsem utíkala za mojí maminkou ať jde do redukce se mnou. Její odpověď byla NE, ale to nebylo jen ne to byla dlouhosáhlá přednáška o tom, jak to je nezdravé, jak vyhodím jen peníze, že nezhubnu, že jsem vlastně úplně blbá a ke všemu, že vlastně tlustá jsem a tlustá vždy budu. A takto to bylo týden, co týden, bombardování ze strany rodičů, k tomu se přidala ještě moje švagrová, která mě každý týden ujišťovala v tom, že jsem úplně natvrdlá, dávat za “umělotinu” tolik peněz a že zhubnout jde i jiným způsobem. Bylo to hodně těžké období, nedělní oběd probíhal tak, že všichni měli husu s knedlíkem a zelím a seděli společně u stolu a já s miskou té “umělotinové polévky” seděla sama v obyváku, protože jim všem dělalo problém se na to dívat.

Místo toho, abych ve svých začátcích slyšela to určitě dokážeš, tak jsem slyšela, to stejně nedáš, nechceš ani kousek toho dortu, nedáš si s námi chlebíčky, jako rodina mě drtila solidně a možná díky tomu jsem se zařekla a řekla jsem si “TO DÁŠ” a pak se budeš smát ty jim. Všechno jsem striktně dodržovala, každý den jsem si psala váhu a nikomu se vlastně nemohla pochlubit úbytkem na váze, jen mojí jediné věrné kamarádce, která pořád bojuje také s váhou a té jsem jednou ráno volala: „ Hani pokořila jsem sněhuláka!!!!!“ a ona: „co to meleš, to máš asi z hladu“ a já: „Hani už nemám na začátku 8 to je přece sněhulák“ následoval výbuch smíchu a já ráno vyšla ven bez sněhuláka, jak já se musela tvářit, prostě chápete jdete a nemáte sněhuláka. Sněhulák mě vyburcoval a já už nechtěla mít ani tu sedmičku.... dokázala jsem to a mamince i švagrové jsem předala s hrdostí celý můj šatník.

Stal se ze mě jiný člověk, lidé mě nepoznávali a nikdo si nedovede představit ten pocit v obchodě s oblečením, když na mě měli vše co jsem chtěla, už jsem neslyšela to je na vás malé, větší už nemáme, ale dokonce jsem slyšela to co celý život jsem neslyšela a to: „Paní vy jste štíhlá, vy si můžete dovolit i kratší sukni.” Z velikosti 46 jsem se dostala na 36.

Ano hurá konečně díky The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan se mi podařilo být poprvé v životě ŠTÍHLÁ.

PS: moje maminka po půlročním odmítání diety a hádek se mnou nastoupila 16.3. do programu The 1:1 Diet také a moje úžasná švagrová Alice už vzdala věčné pokusy o štíhlou postavu a 16.8. také nastoupila do programu. A daří se jim stejně jako mě. 
Prostě chtěly být štíhlé jak já….. :)