Začnu od konce – od chvíle, kdy jsem se dostal k Hance. Na Facebooku jsem narazil na příspěvek s proměnami lidí, kteří s programem The 1:1 Diet zhubli. Zaujaly mě jejich tváře – nebyli vyčerpaní, ale šťastní. A mezi poradci jsem narazil na Hanku. Upřímně – říkal jsem si, že taková ženská nemůže chápat, jak se cítí chlap, který má přes 140 kilo. Jenže pak jsem začal číst její příběhy klientů a bylo mi jasné, že rozumí.
Měl jsem cukrovku, vysoký tlak a další zdravotní problémy, ale to mě ke změně nedonutilo. Spíš stud. Styděl jsem se za to, jak vypadám, jak na mě lidi koukají, když jím, jak se potím, jak mi nesedí oblečení. A přitom jsem se pořád točil v kruhu výčitek a jídla, které na chvíli uklidní, ale dlouhodobě jen víc bolí.
Nakonec mě k Hance „dotlačila“ moje žena Danuška – rozhodli jsme se do toho jít spolu. Začátky byly těžké. Mozek pořád křičel, že chce něco dobrého, já byl protivný a Danuška to se mnou neměla lehké. Ale vydrželi jsme. Postupně šla kila dolů.
Nejtěžší ale nebylo zhubnout. Nejtěžší je naučit se mít rád sám sebe, vidět v zrcadle pokrok a říct si – „jo, stojím za to.“
Můj sen? Jednou si obléct bílé tričko, modré džíny a jít po ulici s hlavou nahoře. A s Danuškou začít znovu tančit.
Díky Hance a The 1:1 Diet vím, že to zvládnu.