Marian Šťastný, 43 let

Krásně se nakupuje oblečení, když je z čeho vybírat, musel jsem dvakrát obměnit šatník. A krásně si užívám reakce okolí, hezky se ty pochvaly poslouchají, dodají Vám sebevědomí, neobyčejně to posiluje psychiku.

K The 1:1 Diet jsem se vlastně dostal, aniž bych se o to sám nějak zajímal. Kolegyně v práci s tím přišla, že vidí výsledky na svých synech a že do toho jde také. Oponoval jsem, že já nemůžu, že musím nejdřív vyjíst ledničku svých „nezdravých“ potravin, přeci to nevyhodím. Nedostatek pohybu také dost kilům nahrával, navíc katastrofálně nedostatečný pitný režim. A říkal si, že bych asi měl s tím něco dělat a slyšel jsem to i z okolí. 

Takže kolegyně se již do programu přihlásily a domluvili si schůzku. Nakonec mě přemluvily, ať jdu také a já na oko souhlasil. Vyslechnout si, kolik v sobě mám tuku, bylo trochu znepokojující. Tak jsem se pevně rozhodl do programu vstoupit se vším všudy. Nejhorší pro mne bylo naběhnout do pravidelných stravovacích návyků. Plánovat a připravovat si pravidelně jídlo, na každý den. Dodržet pitný režim je stále dost oříšek, ale člověk se pak alespoň dost naběhá na „vecko“. Výsledky ale předčily mé očekávání a dostavily se záhy. Opravdu jsem ale nevěřil, že nebudu mít při této kůře hlad, ale opravdu to nebylo vůbec tak strašné, jak jsem si představoval.

Krásně se nakupuje oblečení, když je z čeho vybírat, musel jsem dvakrát obměnit šatník. Nyní jsou mi trochu větší i oblečení ze zastrčeného koutu skříně, co jsem nosíval kdysi dříve. A krásně si užívám reakce okolí, hezky se ty pochvaly poslouchají, dodají Vám sebevědomí, neobyčejně to posiluje psychiku.

Další, pravděpodobně náročnější postup bude, aby toto bylo nějakým způsobem udržitelné, ale už vím jak na to. Takže neváhejte ani chvíli, pokud chcete něco změnit, mohu jen doporučit. Nikdy není pozdě. Závěrem bych chtěl poděkovat výše zmíněným kolegyním a hlavně naší vstřícné poradkyni Janě Štanglerové.

Po 2 letech:

Podařilo se mi zhubnout během 8 měsíců hodně kilogramů. Nyní si držím dalších asi 9 měsíců přibližně stejnou váhu v rozmezí 2 kg nahoru nebo dolu. Občas si dovolím nějaký malý nebo i větší hříšek a váha pak začíná stoupat, ale zanedlouho jsem zpět. Cyklistika se stala opět mým koníčkem, když prší, trénuji v obýváku před televizí a při sledovaní oblíbených pořadů ani nevím, kde se najednou ty ujeté kilometry vzali. Elektrokolo už nějaký čas nenabíjím, šlapu do práce se sebezapřením bez asistence elektromotoru, čili ho ani moc nepotřebuji. Naopak na obyčejném kole teď předjíždím ty „elektrikáře“, co mají váhu, jako jsem měl do nedávna také. Je to povznášející pocit a vyvolává mi to úsměv na tváři. Program The 1:1 diet je asi to nejlepší, co mě mohlo potkat, nyní bych ho všem chtěl doporučit ještě o to víc. Tak lidi, neváhejte už a pojďte také žít….