Jana Epikaridis, 50 let

Změna je možná v každém věku, chci inspirovat a dodat odvahu dalším ženám i mužům, kteří řeší svou váhu – třeba celý život, stejně jako já.

Na začátku bych ráda řekla, že se nejedná o žádné promo. Je to moje osobní zkušenost a výpověď ženy, která chce inspirovat a dodat odvahu dalším ženám i mužům, kteří řeší svou váhu – třeba celý život, stejně jako já.

Je mi čerstvě padesát let a téma jídla, hubnutí a kontroly váhy je opravdu moje celoživotní téma.

Asi před dvěma a půl lety jsem přišla k Lence Smržové velmi skeptická. Měla jsem za sebou spoustu diet a opakovanou zkušenost, že všechny nakonec dopadnou stejně. Rychle zhubnu, jsem spokojená, šťastná, ale postupně se váha začne vracet. Klasický jojo efekt. A tak pořád dokola.

K Lence jsem tehdy přišla s váhou 85 kilogramů. Bylo mi 48 let a můj takzvaný metabolický věk byl 56 let.

Pamatuju si, že jsem odcházela smutná a chtělo se mi brečet. Říkala jsem si, že už je to asi konečná. Že když mi bude padesát, už prostě není možné nic změnit. A hlavně jsem měla v hlavě všechny svoje předchozí neúspěchy a byla jsem přesvědčená, že to zase dopadne stejně.

Dnes, po dvou a půl letech –  můj metabolický věk? Vtipných 15 let.

Pro mě je ale mnohem důležitější než samotné číslo na váze to, jak se dnes cítím. Jak funguje moje tělo, kolik mám svalové hmoty a jak se ve svém těle cítím.

Podstatou naší společné práce přitom nebyl jen jídelníček. Pro mě bylo zásadní pochopit, které potraviny mi osobně vyhovují, po kterých se cítím dobře, které mi naopak nedělají dobře a jaké množství jídla je pro mě správné.

Postupně se z toho stala komplexní cesta k tomu, jaký životní styl vlastně vyhovuje právě mně.

Pravidelně jsme se potkávaly – někdy jednou týdně, někdy jednou za čtrnáct dní – a díky měřením jsme společně dokázaly sledovat, co se v mém těle děje. Co jsem v uplynulém období dělala, jak jsem jedla, jak jsem se hýbala a jak se to všechno promítá do váhy, centimetrů i celkové kondice.

Postupně jsme našly také pohybové vzorce, které mi vyhovují.

A to pro mě bylo důležité i proto, že jako OSVČ mám často opravdu dlouhé pracovní dny. V mém případě se pracovní doba někdy pohybuje od pěti hodin ráno až do půlnoci. Najít v takovém režimu pravidelné stravování, často bez možnosti si vařit nebo připravit přesně to, co bych potřebovala, nebylo vůbec jednoduché.

A já byla dlouho přesvědčená, že se to zase celé vrátí do starých kolejí.

Jenže díky Lence a celému programu jsem si postupně začala znovu vytvářet dobrý vztah k jídlu.

A protože její přístup byl opravdu komplexní, dokázala jsem se podívat i na některé hlubší vzorce, které jsem si nesla už z dětství. Na svůj vztah k jídlu, k vlastnímu tělu a k sobě samotné.

A některé z těchto nefunkčních vzorců jsem dokázala změnit.

Dnes jsem o 20 kilogramů lehčí a hlavně dokážu mnohem lépe poznat, co mi dělá dobře a co mi naopak neprospívá.

A za to jsem opravdu upřímně vděčná.

Věřím, že díky tomu, co jsme společně nastavily, a s průběžnou kontrolou, která už nemusí být tak častá, dokážu svou váhu dlouhodobě udržet. A hlavně si udržet ten stravovací a pohybový mindset, který jsme společně vytvořily.

Takže Lence Smržové moc děkuju.

A chtěla bych ještě jednou povzbudit všechny, kterým je třeba kolem padesáti a mají pocit, že už není možné nic změnit. Že už je pozdě. Že se člověk musí jen smířit s tím, jak na tom je.

Nemusí.

Já jsem důkazem toho, že změna je možná i v padesáti.

Děkuju, Lenko.