Pocházím z relativně sportovní rodiny, ve které se příroda vyřádila s leností a chutí k jídlu pouze na mě. Nikdy jsem neměla vztah k pohybu a zdravému jídlu. Vztah jsem měla pouze k jídlu a to v míře takové, že jsem se cpala dokud jsem skoro nepraskla a holdovala jsem nudě, povalování u televize a knih. A jak už to bývá u maminek co milují své dcery, pro ni jsem byla vždycky krásná a nikdy tlustá... Nicméně jsem si uvědomovala, že moje váha vůči mojí výšce není v pořádku.
Puberta byla velmi těžká, neustále jsem musela řešit co si mohu obléci a co všechno si naopak obléci nemohu, tělocvik byl pro mne mučírna a koupaliště zdroj posměchu... Tak šel čas až do doby než jsem potkala svého přítele před sedmi lety. Můj přítel je celoživotní sportovec, má dvě děti a ty vede k tomu stejnému, oba dva hrají závodně házenou. Jednou o víkendu kdy jsme měli děti opět na starost jsme si jako obyčejně vyrazili na basketbalové hřiště. Nikdy jsem se podobných aktivit neúčastnila právě z důvodů svojí neschopnosti tu masu rozpohybovat a s tím spojenou nešikovnost. Zkrátka nechtěla jsem být terčem posměchu. Po delším naléhání jsem podlehla tlaku a hry se účastnila, byla to hrůza nestíhat ty desetileté děti a být naprosto neschopná, ale něco mě táhlo v tom pokračovat. Po ukončení našich her, jsem o tom začala přemýšlet... S přítelem jsem si o tom promluvila a ten jen nadhodil ,,doma máme rotoped tak to zkus" na to jsem mu odvětila, že nejsem žádná pipina, abych jezdila na rotopedu. Při návratu domů mi říká,, a co ten kopeček za domem, myslíš si, že bys ho vyběhla? "A to byl ten zlom, ta výzva dokázat, že nejsem taková lemra! Následně mne vyhecoval ať si zkusím rotoped, ,, vyzkoušej deset minut, ale když zvládneš dvacet budeš fakt dobrá", přesně voda na můj mlýn a ego. Dala jsem 40 minut napoprvé a zjistila jsem, že je to naprosto super. Následkem toho jsme prodebatovali večer u cigárkách, návrhy na domácí cvičení a moje závislost se začala rozvíjet. Chtěla jsem být lepší a lepší a vůbec jsem nemyslela na to, že tím vlastně budu i hubnout.. Po prvním měsíci jsem si všimla, že je mi oblečení o něco volnější a tak jsem si stoupla na váhu a ejhle 2kg byly pryč. S těmito prvními výsledky se moje závislost na cvičení ještě prohloubila, protože výsledky to je ta největší motivace!!! Každý den jsem se nemohla dočkat svojí hodinky cvičení doma, i když musím přiznat, že první půl rok byla moje závislost založena spíše na vůli příteli ukázat, že to zvládnu. S cvičením bez úpravy stravy jsem to dotáhla na 62kg.. Dokud nepřišla nová práce na pozici šéfbarmanky a s tím spojený noční život, ve stresu, bez času na jídlo a s neustálými ochutnávkami destilátů a piva. Vyčerpání z nového zaměstnání v kombinaci s překopáním denního režimu uvedlo cvičení v zapomnění. K tomu výmluvy typu nemám čas atd... po roce jsem se opět pustila do cvičení a tentokrát již v posilovně, výsledky se opět dostavily a já to vydržela do první chřipky. Dva týdny nemoci a vůle byla ta tam. Opět noční přejídání, konzumace obrovského množství čokolád a nezdravého jídla vedli k opětovnému nabrání tuku.
Čas šel dál neměně dokud mi přítel jako dárek nekoupil kolečkové brusle. Do bruslení jsem se zamilovala. A opět jsem začala cvičit, jezdit na bruslích a tím snižovat svoji nadváhu. Tududumtum...Po třech letech přišla pracovní nabídka, kterou jsem nemohla odmítnout, protože mým snem bylo vždy pracovat s vínem. Nová práce, nové prostředí a nový denní režim. V baru jsem pracovala od 15h do půl noci tedy noční život, restaurace znamená práci na celý den od 9h do 22h. A přišel další konec pohybu. Únava a další neuvěřitelné výmluvy, k tomu celý den přísun neskutečných lahůdek z kuchyně a dobrého vína.
Po třičtvrtě roce jsem si řekla dost! musíš s tím něco dělat, ale tentokrát už definitivně. Zapomněla jsem podotknout, že jsem celý svůj život proti všem dietám!!! Jelikož jsem ve svém okolí zažila spoustu nezdarů, krachů a jojo efektů, které vedli k neskutečným osudům. A hlavním důvodem je to, že moje maminka byla v mládí natolik posedlá dietami až se z ní stala anorektička a málem mi zemřela. Nikdy nezapomenu na to, když jsem ji jako 6letá holčička byla navštívit na oddělení JIP, kde mi pan doktor, když maminka ležela v kómatu řekl,, jen na ni mluv Zuzanko, řekni mamince, že ji máš moc ráda a že potřebuješ, aby tu s tebou zůstala. Určitě tě uslyší a uzdraví se." A stalo se jak pan doktor řekl. To jen tak pro představu, aby jste věděli odkud pramení moje nenávist ke všem dietám.
Zpět k mému rozhodnutí a novému otevření pohledu na diety. Dva měsíce jsem se odhodlávala navštívit nějakého výživového poradce nebo fitness trenéra. Dokud jsem nepotkala svoji tetu, kterou celý život trápí nadváha a to v mnohem horším měřítku než mne. A najednou vidím tetu o prvním svátku vánočním, krásnou a hubenou jako nikdy. Začala jsem vyzvídat a tak jsem se dozvěděla poprvé o programu The 1:1 Diet. Dlouho jsme debatovaly. Byla jsem ohromena výsledky, svěžestí a energií své tety. Čas opět kráčel a jednoho dne jsem se prostě rozhodla, půjdu do toho taky.
Požádala jsem tetu o kontakt na paní Ing. Borkovcovou, kterou teta velmi doporučovala a sjednala jsem si schůzku. Byla jsem velmi mile překvapena přístupem a ochotou mi pomoci. Vše mi paní Borkovcová vysvětlila, nabídla mi, že v případě krize mohu psát nebo volat i v noci. Byla jsem naprosto v šoku z tak vřelého a zúčastněného přístupu. A tak jsem začala... bylo to neuvěřitelně těžké dívat se na ta lahodná jídla v práci a cítit ty vůně a neodolat. Každou chvilku jsem měla chuť to vzdát. Ale první výsledky, podpora blízkých a především podpora paní Borkovcové mne dovedli až tam kde jsem teď. Získala jsem novou energii, pochopila jsem díky paní Haně základy racionálního stravování a svoji váhu si bez problému udržuji do teď. Díky nově nabité energii mi nevadí dvakrát týdně před prací vstát v 5 ráno a jít si zacvičit, neznám žádné výmluvy a vím, že když se stále hlídám mohu si pak dovolit jeden den neřesti bez výčitek. Závěrem chci, abyste pochopili, že hubnutí je celoživotní proces, přesvědčení a touha! Člověk může milionkrát spadnout na zem a uhnout z cesty ať už svojí leností, životními okolnostmi nebo kvůli zdraví, ale od teď už navždy víme, že všichni kdo byli na programu The 1:1 Diet máme paní HANKU BORKOVCOVOU jakožto našeho anděla strážného, který nad námi drží ochranou ruku a vždy tu pro nás bude připravena, když budeme opět potřebovat pomoci. Za to neskutečně děkuji za sebe a myslím si, že mohu s klidnou duší a srdcem říci i za všechny ostatní!!! Děkujeme!!!!!!