Miluška Palečková, 35 let

Jak se mi změnil život při programu The 1:1 Diet ? Asi se nebudu, ani nechci chválit nad ztracenými kily, protože je to asi samozřejmostí v tomto programu, ale chci se pochlubit ostatními změnami: změnou stravovacích návyků a životního stylu..

Chci se podělit o zážitky a třeba i někoho motivovat, že to jde, když se chce. Ale teď se zamyslím daleko víc a půjdu do mé minulosti, aby každý pochopil….

Kdysi dávno před 35ti lety se narodila krásná, zdravá holčička a nic nenasvědčovalo tomu, jaký jednou bude mít těžký a složitý život. Doslova a do písmene obrovské životní zkoušky. V 5ti letech jsem měla ošklivou angínu a krátce po této nemoci se objevila kožní nemoc známá jako lupénka. Kdybych tenkrát tušila, jak mi změní život, asi bych se chovala jinak, ale kdyby, nemá smysl psát. Najednou jsem byla vůči všem „jiná“. Děti v mém věku se mi smály, ukazovaly si na mně a mnohdy i štítily…..a proč? Asi jim nikdy nikdo nevysvětlil, nikdo jim neřekl, co to je lupénka, i učitelkám i mým rodičům nedocházelo, jak začínám psychicky trpět. 

Tak jsem se začala uzavírat do sebe, sebevědomí na bodu mrazu, začala jsem se stranit a vyhýbat lidem. Nedokázala jsem sama v sobě jinak reagovat. A hlavně jsem byla dítě a taky jsem pořádně všechno nechápala. Najednou mi bylo 15 a já měla za největší kámošku lednici. Jídlem jsem řešila svoje psychické problémy, ale to jsem opravdu netušila, že mně to vlastně uspokojuje. Takže nejen, že jsem byla „jiná“, ale ještě ke všemu tlustá J Co myslíte, že to udělá s puberťačkou? 

Vztek, nechápavost, otázky tipu proč zrovna jáááá??? Extrémní stydlivost a sebevědomí minus 200 % a neustále jsem poslouchala od rodičů nadávky, že jsem tlustá. Nikdo mně neposlal k psychologovi, nikdo mně nechápal, byla jsem na to „sama“ a HLAVNĚ jsem se o tom styděla mluvit. Proto jsem možná vystudovala zdrávku. Chtěla jsem pomáhat. 

První pokusy zhubnout 

Když mi bylo 20-22 let, nějaké pokusy o hubnutí proběhly, klasika Adipex a různé reklamní blafy anebo jsem nejedla vůbec. Ano pomohlo to, ale pak JOJO efekt a bylo vymalováno. Pak proběhnul můj první vážný 5ti letý vztah, vyklouznutí z rodinného hnízda a já šla do světa a najednou mi bylo 27. 

Váha hrozná a jednoho dne jsem při cestě do práce skončila v nemocnici. Přestala jsem mluvit, chodit, polykat….hrůza, nepřeji nikomu. Po týdnu byla diagnóza na světě – porucha nervosvalového přenosu nebo-li myastenia gravis. BUCH !!! Další nemoc podmíněná stresem a imunitou. Nebudu to rozmazávat, dostala jsem se hrobníkovi z lopaty a to doslova. Dostala jsem druhou šanci na život a můj žebříček hodnot byl najednou úplně někde jinde. 

Rozešla jsem se s přítelem, který byl důvodem mého stresu a začala na sobě makat. Po roce jsem se vrátila do práce o několik kilo lehčí, ale bohužel mi pro zhoršení museli nasadit hormonální léčbu a BYLO. 

Kilíčka šla nahoru a to docela hodně rychle, byla jsem oteklá a nateklá jak měsíc. Co se dalo dělat, ale žila jsem!!! Pak jsem potkala dalšího chlapa, se kterým jsem byla 4 roky a tak nějak jsem prostě žila, bavila se, jedla a jednou jsem si řekla DOST! 

Nový začátek 

Našla jsem si OB kliniku na netu a tam se dozvěděla o programu The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan. Zároveň jsem poslala k vodě dalšího chlapa…měl marihuanu raději než mně, takže jsem skončila u paní Viktorie Handrychové, fajn ženské a já začala žít. Tenkrát dala kila dolu a já chtěla pokračovat po létě, ale jak to tak bývá….s novým přítelem jsme si dovezli z dovolené v bříšku miminko. 

Myslím si, že kdybych nezhubla, tak ani žádné miminko nebude!!! Den předtím jsem byla u paní Viktorie a za 2 dny jsem jí šla produkty vrátit. Byla jsem z toho moc překvapená, ale bylo to jasné. Žádný stres, pročištěná po The 1:1 Diet programu, líbila jsem se sama sobě, pacienti mě milovali, byla jsem prostě šťastná. Nosila jsem oblečení jaké jsem chtěla a HLAVNĚ mi bylo naprosto jedno, co si o mně lidi myslí!!!! 

Asi se divíte, proč ještě nepadla nějaká hodnota kg, ale jednak si to nijak extra nepamatuju a jednak je to pro mě nepodstatné. Takže jsem se s paní Viki na nějaký čas rozloučila a šla si užívat čas příchodu miminka. I přes moje nemoci jsem zvládla všechno dobře, dokonce jsem do poslední chvíle chodila do práce, ale to víte….papáníčko, chutě, mňam mňam a doslova a do písmene v den porodu byla váha 136 kg tuším a mohu za sebe říct, že den po porodu už jsem chtěla kontaktovat Viki, abych mohla začít, ale musela jsem 3 měsíce počkat. 

Myslím, že jsem opět začala někdy v červnu 2018, byla jsem na program úplně nažhavená, chtěla jsem se dostat zatím tam, kde jsem skončila před porodem a to se mi do teď povedlo a dokonce jsem už dávno dál a jsem kousek od dvouciferného čísla. Za ten rok se mi vrátilo zpátky alespoň ten kousek sebevědomí, laborka krásná, bojuju se všemi nemocemi dál. I když bohužel cíl je daleko, snažím se. 

Kdybych nebyla tak pozitivně naladěný člověk, možná už bych to dávno vzdala, ale Viktorie to muže potvrdit, několikrát jsem musela přerušovat ze zdravotních důvodu, antibiotika, různé nové léky na moje nemoci atd. atd. Takže pomalinku se sunu k cíli, možná tam nedorazím, ale ráda bych. Záleží na mém těle a hlavně mých kamarádech diagnózách, co jsou součástí mého já. Díky The 1:1 Diet jsem si uvědomila, že jsem závislá na jídle – respektive stres řeším jídlem, proto jsem podstoupila i kineziologii na radu paní Viktorie. Docela zajímavé, co se člověk o svém „já“ dozví. 

Jedu dál 

V tuto chvíli jím pouze porkovou polívku a naturální kaše, zbytek mi už prostě nechutná. Jako odměnu si dávám bublinkovou vodu s příchutí a je to príma. Snažím se jíst, tak jak se má, jsem pod stálým dohledem mé poradkyně, ale samozřejmě každý občas hřeší. A kdo ne, tak lže anebo je to blázen :-D Myslím si, že nic se nemá v životě přehánět, ale hlavně všechno řešit selským rozumem a hlavou. 

Před rokem jsem měla velikost 54 – možná i víc, dneska jsem na 44! Tak asi dobrý výsledek, co myslíte? Možná třeba ne? Nevím, ale pro mě ANO a to je důležité!!! Už mně nezajímá, co si myslí okolí. Nejlepší na tom všem je, že jsem musela prodat svůj šatník, abych měla na nový. Při rodičovské peníze nejsou, ale to ví každý. A ohromě mě pobavilo, že moje velké oblečení bylo některým ženám malé! Teď je to prima, nosím si co chci a je mi mooooc fajn. Já nikoho nesoudím, jak vypadá, protože je to každého věc, každého vůle a každého přístup. Důležitější je, že jsou lidi spokojení. 

Nebylo pro mě lehké všechno takhle psát a jít s kůži na trh, to mi věřte, ale třeba jeden nebo dva lidi se zamyslí nad svým chováním vůči jiným nebo i sám sobě, nebo někdo se zamyslí nad tím, že se někdo někomu posmíval nebo říkal o něm hrozné věci. Možná kdyby si to přečetli někteří moji kamarádi z dětství, tak se chytnou za nos, jak dokázali zkazit celý život jednou jedinou větou člověku, který za to vlastně ani nemohl. Takhle bych se mohla zamýšlet X hodin! A mohla bych psát a psát, ale to by nikoho nebavilo. A se nehodlám litovat! Já jedu dál, aby můj syn měl šťastné dětství, maminku i rodinu! 

Ze srdce děkuji za mou životní proměnu a pomoc 

TAKŽE děkuji za program The 1:1 Diet, děkuji za paní ING. Viktorii Handrychovou. Musím i zmínit paní Sabinu Čadkovou, která chvíli pracovala u Viktorie. Všem držím v životě palce, protože život JE BOJ !!! A já si ho krutě vybojovala! 

A malý vzkaz pro lidi, co soudí ostatní podle vzhledu: NIKDY NEVÍTE, KDY ONEMOCNÍTE A NASADÍ VÁM HORMONY. Já Vás taky pak nebudu soudit, jak vypadáte. 

Jen na závěr, měli jste čest s mojí maličkostí, jmenuji se Miluška, je mi 35 let, jsem zdravotní sestra, pracuji v jedné pražské nemocnici 10 let a pocházím z Vysočiny. Nejsem sladká a nikdy jsem na sladké nebyla, jsem masová a na programu The 1:1 Diet.