Zuzana Svobodová, 55 let

Jsem šťastná.

Podařilo se mi zhubnout bez trápení, hladovění a osamocení. Padesátka mě minula a kila špeků se držela a i přes moji snahu zdravě jíst, hodně se hýbat, dobře spát tak trochu narůstala. Pomalu, nenápadně. Celé roky jsem se zabývala mojí nadváhou. Nebylo by tomu tak, kdybych potkala neuvěřitelnou paní Martinu Balatkovou dřív.

Cesta k ní vedla přes moje blonďaté kamarádky, které vědí, jak nespravedlivá moje nadváha je. A tak jsem se dostala do poradny v Liberci, kam dojíždím z Pardubic. Ano, reference na tuto poradkyni byly tak neuvěřitelné, že jsem si řekla – naposled a klidně tak daleko - se sebou zkusím něco udělat.

To jsem nevěděla, co mě čeká. Je to jak s buldokem. Chytne a nepustí. Jen paní Martina ví, jak to chvilku nešlo. Jen ona ví, že v této chvíli jsem to vždy vzdala.  Ale ona mě nenechala, věřila, povzbuzovala, dárky předávala, hladila duši, zároveň si trvala na svém-dodržovat-kontrolovat.

A já jsem kousek od své vysněné váhy. Cíl jsem si dala menší, ale už vím, že i ta vysněná padne. Nechtěla jsem nikde vykládat, jak jsem zhubla, fotit se a tak (paní Martina ví…). Ale, musím si přiznat, že – Spolu kila dolů – The 1:1 Diet + skvělá poradkyně + vlastní snaha FUNGUJE!

A tak to tady sepisuji, aby i další boubelky věděly, že to jde i když si myslíte něco jiného.

Veronika Rajdlová, 44 let

Jmenuji se Nika a jak šel čas se mnou?

V dětství to bylo jako na houpačce, záleželo na tom, zda jsem je trávila u babičky nebo doma. Od babičky /podle mé maminky/ se vracela z prázdnin malá kulička. Celé dětství jsem poslouchala pouze chválu na svůj obličej. V pubertě jsem to neřešila, ale když pak poprvé otěhotněla, tak moje sebevědomí kleslo na nulu. Zrcadlům jsem se úspěšně vyhýbala a své tělo nenáviděla. Moje okolí mi ale jasně dávalo najevo, co si myslí. A můj partner také. Zůstala jsem se synem sama. A zjistila jsem, že nejsem tak „ošklivá“, jen jsem potřebovala slyšet – pár hezkých slov. A proto milujte své ženy, říkejte jim, jak jsou pro vás krásné, i když ony si to nemyslí, říkejte jim, jak jim to sluší a jak je máte rádi. Protože, pokud jim to budete říkat, začnou nabývat na sebevědomí a samy se začnou mít rády a začnou něco dělat. Rozhodně si odpusťte ty vaše „vtípky“ na naši adresu, od vás to bolí nejvíc a jediné k čemu to ženu donutí, je kouknout se do lednice. Jednou mi napsala kamarádka, že byla u výživové poradkyně a ať to zkusím také. Váhala jsem, nevěřila, protože jím zdravě, sportuji, ale když mě někdo vidí, tak myslí, že jen sedím na gauči, cpu se a piju Coca- Colu….

Rodina byla vždy na prvním místě, ale tentokrát jsem se rozhodla investovat čas i peníze do sebe. Rodina tím neutrpěla, ba naopak. A já také ne, žádná drastická dieta, žádné hladovění! A světe div se, mé tělo začalo reagovat a opravdu jsem se cítila daleko, daleko lépe. A tak i sport jsem si začala více užívat a i sama sebe a svoje tělo. A zrcadlo? Už není nepřítel. Moje výživová poradkyně Martina Balatková mi moc pomohla, stále nacházela nějaká plus, která já už neviděla. Věřila mi a motivovala mě. A každý den jsem byla blíže k nižší váze a hlavně jsem si začala vážit sebe a svého těla.

A tak milé dámy, jestli se chcete mít raději a myslíte, že k tomu stačí shodit pár kil, tak do toho jděte taky. Držím palce, vy to taky dokážete!

Stanislav Čáp, 47 let

Dobrý den, jmenuji se Stanislav Čáp, je mi 47 let a podnikám už 20 let ve stavebnictní. Donedávna jsem většinu každého dne věnoval své práci, při které pro mě pauzy téměř neexistovaly. Na jídlo jsem si čas neudělal a vynahradil si to vždy večer nezdravým jídlem, které můj stav i fyzičku neustále čím dál více zhoršovalo. Chybělo mi sebevědomí a vůle to zlepšit. Chtěl jsem se sebou něco dělat už delší dobu, několikrát se pokoušel začít cvičit, ale jak to tak bývá, po chvíli mě to omrzelo.

Ke konci roku 2022 jsem se už cítil opravdu špatně a rozhodl se pro opravdovou změnu. A tak 1. listopadu jsem zamířil do poradny The 1.1 Diet, kde se mě ujala paní Martina Balatková. Ten první krok, odhodlat se a začít, jsem měl tedy za sebou, ale další překážka stála hned za rohem a to Vánoce bez mlsání cukroví, majonézy v salátu a popíjení alkoholu. Myslel jsem, že když překonám tohle, tak už nic těžšího nepřijde. Takový jsem byl optimista. Na přelomu roku už jsem vážil méně než původní cíl. Jedl jsem podle jídelníčku a sportoval už pravidelně. Mou oblíbenou aktivitou se díky tomu staly dlouhé procházky v nedalekých horách s našim psem. Mé výsledky postupem času nezačala vidět jen váha, ale i mé okolí, což mě neustále motivovalo k další práci na sobě. V té době jsme byli pozváni na velkou rodinnou oslavu. Myslel jsem, že řádně vše oslavím, ale tak překvapené příbuzné jsem dlouho neviděl. Místo oslavy jsem musel každému zvlášť vyprávět, jak jsem se zvládnul zbavit tolik neuvěřitelných kil. Sám bych to opravdu nikdy nezvládl. Teď můžeme znovu s rodinou podnikat spoustu věcí společně, manželka i lékaři chválí a práce jde jinak od ruky. Ale co je teď to nejtěžší? No přece váhu udržet. Ovšem tím si jsem jistý, protože svou váhu zpět rozhodně nechci.

Milena Koppová, 60 let

Jmenuji se Milena a jsem obyčejná žena ve věku 60 let. Od dětství jsem patřila mezi boubelatější děti, ale žádný extrém to nebyl a také pohyb pro mě nikdy nebyl problém. Když se mi narodil syn a po sedmi letech dcera, tak s ní i bohužel neuvěřitelný nárůst váhy. Měla jsem rizikové těhotenství a dostala se na váhu něco přes metrák. Trvalo to dva roky dřiny, hladu, odříkání než jsem se dostala o nějaké to kilo pod 100 kg. Jenže léta přibývala a po padesáti i váha. Děti vylétly z hnízda a mě zůstal pocit nespokojenosti a marnosti.

Vydat se novým směrem mě přesvědčila moje dcera Eliška, která si pod vedením výživové poradkyně Martiny Balatkové s výživovým plánem The 1:1 Diet srovnala bravurně poporodní kila. Po Vánocích jsem se tedy ocitla v její poradně. A byla to ona, kdo mi otevřel oči, pohladila a povzbudila moje zakopané ego a duši a já vykročila na novou cestu. Té vděčím za vše. Každá kontrola, každé vážení bylo pro mě velkým překvapením. Najednou jsem byla plná síly a energie. Bolesti zad a kolen rapidně polevily, lépe se dýchalo – no bomba! Chodím třikrát týdně cvičit, z práce domů zásadně pěšky rychlou chůzí, dále výlety i procházky. Mé povolání servírky mě také nenechá posedět. Cítím se skvěle. Docházím už jen jednou za měsíc na převážení a popovídání o jídle. To mám totiž zařazeno jako velice důležitou věc. Dříve byly dny, kdy jsem celé nejedla, až mi docházely síly, a tak jsem to zase „pořádně“ dohnala a splácala, co se dalo. Dnes vím, že nejíst, neznamená hubnout! Hlídám si nový způsob stravování a hlavně mě velice baví.

A na co jsem ještě velice pyšná? Buďte připraveni, že pokud projdete velikou proměnou, tak ne všichni vás z okolí podpoří. Nenechte se zastrašit a zlomit nepřejícími komentáři. Tak i to jsem zvládla. Díky patří celé mé rodině, kolegům a kamarádům a mé skvělé poradkyni. Je to žena na správném místě. Vám největší dík!