Hubnutí s Ozempicem, Wegovy a dalšími: Opravdu jsme na tom tak špatně?

Jsme na tom opravdu špatně?

Západní společnost tloustne, to je jednoduše statisticky doložený fakt. A stejná situace je i v ČR. Můžeme spekulovat, čím to je, a pravděpodobně bude mít každý svůj kousek pravdy. Vysoce zpracované potraviny, preference sedavého způsobu života, rozvoj technologií a upřednostňování koukání do monitoru před pobytem venku, málo pohybové aktivity a vůbec obecná akceptovatelnost nadváhy a obezity, případně dokonce i jejich propagace přes influencery a plus size modelky – to je jen pár základních důvodů, co vás asi také napadnou.

Lidé řeší nadváhu a obezitu zejména jako estetický problém, pravdou ale je, že nevhodná hmotnost se pojí i s celou řadou civilizačních onemocnění. V ČR to je krásně vidět na incidenci případů diabetes mellitus 2 typu (počet případů roste každým rokem a už jsme přesáhli 1 mil.), pozadu nezůstávají ani kardiovaskulární onemocnění, některé druhy rakoviny, případně mechanické problémy, jako je poškození pohybového aparátu. 
 

Snadné řešení… ale zvládá to opravdu každý?

Řešení je na první pohled jednoduché – dodržovat zejména základní trojboj: spánek-strava-pohyb. Znamená to tedy spát přibližně 7-9 hodin ve vhodném prostředí, jíst vhodnou stravu s minimalizací VZPP (vysoce zpracovaných potravinářských produktů) a cíleně se hýbat alespoň 3-5 hodin týdně [1], což ale nezahrnuje pravidelný denní pohyb.

Nesplnitelné? Pro řadu lidí to tak asi bude, ať už jsou jejich důvody jakékoliv. Na řadu se pak dostávají řešení ve formě redukčních plánů, bariatrických operací nebo farmakoléčba. 

Základní princip vlastně u všeho stejný – dostat do těla méně energie, než daný člověk vydá. U dietních intervencí to vyžaduje sebekázeň, bariatrické operace (podle typu) fyzicky zabrání jíst více (i když i to se v určitých případech dá obejít) a farmaka nějakým způsobem ovlivní tělo tak, že nemá hlad. Všechny uvedené metody ale čeká dříve nebo později výzva ve formě dlouhodobého režimu. U dietních intervencí je to dodržování zásad zdravého životního stylu (jsme tedy zpátky u uvedeného „trojboje“), u bariatrických operací bude záležet na typu zákroku a u farmak to pak představuje doživotní užívání těchto léků, třeba ve snížené dávce.

Do popředí se poslední dobou dostává právě farmakoléčba. Mezi pozitiva můžeme jednoznačně uvést možné plošné nasazení (na rozdíl od bariatrické chirurgie) a prokázané účinky. Zájemci by ale měli také počítat s určitými negativy.

Zázračné hubnutí s GLP-1: Co stojí za fenoménem Ozempicu a Wegovy?

V posledních letech se stále častěji hovoří o lécích, které slibují revoluční výsledky v oblasti hubnutí. Mezi ně patří i přípravky ze skupiny GLP-1 receptorových agonistů, jako jsou známé značky Ozempic a Wegovy. Původně vyvinuty pro léčbu diabetu 2. typu, tyto léky se ukázaly být účinné i při snižování tělesné hmotnosti. 

Ale co vlastně GLP-1 je a jak tyto "zázračné" léky fungují? GLP-1 (glukagon-like peptid-1) je přirozený hormon produkovaný ve střevech, který hraje klíčovou roli v regulaci hladiny cukru v krvi a ovlivňuje i chuť k jídlu. Léky z této skupiny napodobují účinky tohoto hormonu, což vede nejen ke zlepšení kontroly glykémie, ale i k významnému úbytku hmotnosti. Jednoduše řečeno – pokud si vaše tělo myslí, že už máte přestat jíst, produkuje GLP-1.

GLP-1 má v těle několik důležitých funkcí, které vedou k hubnutí:

1. Zvyšuje sekreci inzulinu: Když stoupne hladina cukru v krvi po jídle, GLP-1 stimuluje slinivku břišní k uvolnění inzulinu. To pomáhá snížit hladinu glukózy v krvi.
2. Snižuje sekreci glukagonu: Glukagon je hormon, který zvyšuje hladinu cukru v krvi. GLP-1 jeho uvolňování potlačuje.
3. Zpomaluje vyprazdňování žaludku: Díky tomu se cítíme sytější po delší dobu, což přirozeně vede ke snížení příjmu potravy.
4. Působí na mozek: GLP-1 receptory se nacházejí i v mozku, kde ovlivňují centra sytosti a hladu. To vede ke snížení chuti k jídlu a potlačení pocitu hladu.

S čím se můžeme v praxi setkat?

Léky jako Ozempic a Wegovy obsahují látky (například semaglutid), které jsou agonisty GLP-1 receptorů. To znamená, že se vážou na tyto receptory a aktivují je, čímž napodobují a zesilují účinky přirozeného GLP-1. Kromě semaglutidu existují i další GLP-1 receptoroví agonisté, například, liraglutid (Saxenda), dulaglutid (Trulicity), exenatid (Byetta, Bydureon). Hlavní rozdíly mezi těmito léky spočívají v účinné látce (každý lék obsahuje jinou molekulu, která působí jako GLP-1 receptorový agonista), indikaci (některé jsou primárně určeny pro diabetes 2. typu) a dávkování a frekvenci podávání.

V kontextu "zázračného hubnutí" se nejvíce hovoří o lécích obsahujících semaglutid (Ozempic a zejména Wegovy) a liraglutid (Saxenda), protože mají nejvýraznější efekt na redukci hmotnosti prokázaný v klinických studiích. 

Nový lék - Tirzepatid, 

Tirzepatid  je poměrně nový lék, který je duálním agonistou receptorů pro glukagon-like peptid-1 (GLP-1) a glukózo-dependentní inzulinotropní polypeptid (GIP).
Klinické studie ukázaly, že tirzepatid má velmi slibné výsledky v oblasti redukce hmotnosti, často ještě výraznější než u samotných GLP-1 agonistů. Ve studii SURMOUNT-1 u lidí s obezitou nebo nadváhou bez diabetu dosáhly nejvyšší dávky tirzepatidu průměrné ztráty hmotnosti kolem 20-22,5% po 72 týdnech [2]. Jiné studie potvrdili vyšší účinnost v porovnání se semaglutidem (SURMOUNT-5) [3].

Rizika a vedlejší účinky

Jak to tak bývá, existují i v tomto případě určitá negativa. Jednak se jedná o poměrně novou skupinu léků (vyhodnocení dlouhodobého působení tak zabere ještě spoustu let), a dále už teď kromě pozitiv můžeme vysledovat určité možné vedlejší účinky. Mezi ty nejčastější patří zejména problémy s gastrointestinálním traktem (GIT) – průjmy, zácpy (lidé omezují nejen jídlo, ale i pitný režim), zvracení nebo nevolnosti. Snižuje se pohyblivost GIT (od jícnu po terminální část střeva), strava stagnuje delší dobu v žaludku. Mezi méně časté pak můžeme řadit třeba zánět slinivky břišní, problémy se žlučníkem, hypoglykemie, zrychlený srdeční tep, reakce v místě vpichu. Stranou by nemělo zůstat ani potenciální řídnutí kostní tkáně nebo snížení množství svaloviny. To je vzhledem k tomu, že obvykle s věkem svalovina přirozeně klesá, poměrně varovný příznak. U diabetiků může docházet k problémům se zrakem vlivem rychlého snížení glykémie nebo změny stavu cév v sítnici oka (není efektem léku, ale spíše celkových změn, nutné další studie k posouzení) – tato zpráva proběhla nedávno médii.

Jak se na to dá také dívat

Je nutné si uvědomit, že veškerá úroveň poznání fungování a vedlejších účinků je platná k současnému datu a je možné, že se bude množství informací o této skupině léků do budoucna rozšiřovat. Z hlediska používání léků také platí, že každý lék, který není indikovaný, je kontraindikovaný. V současnosti jsou tyto léky pro skupiny pacientů s nadváhou nebo obezitou a v kombinaci s další komorbiditou. Některé léky jsou určeny pouze pro pacienty s cukrovkou 2. typu (DM2). 

Lék také není samospasný – po léku lidé zhubnou, ale po vysazení efekty snižující chuť k jídlu rychle odezní a vše se vrací do původních kolejí, tedy váha letí zpátky nahoru. Pokud tedy nenastane komplexní změna životního stylu, v případě vysazení léku je získaná hmotnost neudržitelná – nepřipomíná vám toto doporučení náhodou to, a co se snažíme právě dietní intervencí a následnou úpravou dlouhodobého životního stylu? Ano, toto stojí sice nějaké úsilí, ale zároveň se eliminují některá rizika, jako je například ztráta svaloviny (a toto ocení zejména populace ve středním a vyšším věku, kdy nabrat svalovinu není jen tak).

Lék také není pouze v případě nadváhy/obezity hrazen (hrazeno pouze u diabetiků), ceny jsou v tomto případě v řádech tisíců na měsíc podle typu léku a dávky (cca od 3000 do 8000 Kč)

Takže co říci na závěr?

Lze tvrdit, že tato skupina léků znamená přelom v obezitologii a významné přínosy v souvisejících chorobách (z hlediska nadměrné hmotnosti), v čele s DM2 (dále např. jaterní zdraví, funkci ledvin, kardiovaskulárního systému aj.). Zkoumány jsou i z hlediska adiktologie. Ztráty hmotnosti se dá dosáhnout pro zdraví bezpečným a efektivním způsobem pomocí dietní intervence (v čele s nízkoenergetickými dietami – LED a formula LED). Určité procento lidí, pro které ale strava představuje závislost, může brát tato farmaka jako další možnou variantu. A doporučení na závěr – opravdu nepotřebujeme kanón na vrabce. Pro normálního člověka s několika kilogramy navíc je asi vhodnější se orientovat na změnu životního stylu, než se poohlížet po obezitologovi nebo bariatrickém chirurgovi. 
 

Zdroje:

1.          WHO Guidelines on Physical Activity and Sedentary Behaviour. Geneva: World Health Organization; 2020. RECOMMENDATIONS. Available from: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK566046/
2.          Tirzepatid (SURMOUNT-1): Jastreboff, A. M., Aronne, L. J., Ahmad, N. N., Chubb, B., Connery, L., Hanotin, C., ... & Kushner, R. F. (2022). Tirzepatide once weekly for the treatment of obesity. New England Journal of Medicine, 387(3), 205-216.
3.          Tirzepatid (SURMOUNT-5): Aronne, L. J., Sattar, N., Horn, D. B., Garvey, W. T., Wharton, S., Rubino, D. M., ... & Kushner, R. F. (2024). Tirzepatide for chronic weight management: a phase 3, multicentre, double-blind, parallel, randomised, controlled trial comparing tirzepatide with semaglutide in adults with obesity or overweight (SURMOUNT-5). The Lancet.