BMI: Co vypovídá o vašem zdraví?

Řada lidí řeší otázku, zda je jejich hmotnost v pořádku nebo by měli svoji pozornost zaměřit na úpravu životního stylu. Člověk si ale na svůj vzhled rychle zvykne a často má zkreslenou představu o tom, jak na tom je z hlediska složení svého těla. Někdo to řeší jednoduše třeba dírkami na pásku, jiný sáhne po inteligentnější váze nebo krejčovském metru. Jednou z metod, kterou lidé často používají, je BMI (Body Mass Index). Otázkou je, zda se jedná o validní metodu pro určení optimální hmotnosti nebo o hodnotu, která není vždy použitelná.

Historie a výpočet BMI

Základy BMI položil belgický vědec Adolphe Quetelet mezi lety 1830 a 1850. Původně se tento index nazýval Queteletův index a nezamýšlel se pro lékařské hodnocení jednotlivců. Quetelet jej používal ke studiu konceptu "průměrného muže". Moderní název "body mass index" zavedl až v červenci 1972 Ancel Keys a jeho kolegové. Keys výslovně uvedl, že výpočet BMI je vhodný pro populační studie, ale nevhodný pro individuální hodnocení. Přesto se pro svou jednoduchost rozšířil i pro předběžné diagnózy a řadě lidí napoví, jaká je jejich zdravá váha.

Velkou výhodou BMI je snadný výpočet BMI, protože potřebujeme znát pouze výšku a tělesnou hmotnost. Vypočítá se jako hmotnost v kilogramech dělená druhou mocninou výšky v metrech (kg/m2). Další variantou je BMI kalkulačka, která je součástí řady stránek věnujících se zdravé výživě.

Výsledná hodnota pak určuje, jak jste na tom s hmotností:

 

Alternativně lze hodnotu odečíst z grafu:

 

Proč je použití BMI problematické?

BMI nebere v potaz řadu dalších parametrů, které je nutné při individuálním návrhu zohlednit. Jedná se například o pohlaví, věk, sportovní aktivitu (siloví sportovci mají často vyšší BMI, ačkoliv mají nízké procento tělesného tuku), nestandardní výšku nebo skutečnou tělesnou kompozici (lidé s nízkým procentem svalové hmoty mohou mít normální BMI, i když mají vysoké procento tělesného tuku).
Kvůli tomu mohou uniknout pozornosti lidé, kteří by potřebovali upravit tělesnou hmotnost. Od 80. let minulého století byl zaveden termín Metabolically obese normal weight (MONW) a v roce 2006 Normal weight obesity (NWO). Tyto zkratky vyjadřují stav, kdy je tělesná hmotnost podle BMI v normě, ale kvůli zvýšenému procentu tuku (zejména viscerálního) jsou patrné patologie jako metabolický syndrom, diabetes II. typu nebo hypertenze. Tito lidé mohou unikat pozornosti v prevenci rozvoje metabolických komplikací. Studie z roku 2008 ukázala, že 5 % respondentů mělo BMI ≥30 s nízkým procentem tuku (falešně pozitivní) a 64 % mužů s BMI ≤30 mělo nad 25 % tuku (falešně negativní).

Dopad na veřejné zdraví: Kde má BMI své nezastupitelné místo

I přes omezení pro individuální hodnocení hraje BMI zásadní roli v oblasti veřejného zdraví a epidemiologie. V populačním měřítku se projevují jeho hlavní výhody:

• Jednoduchost a nákladová efektivita: Měření výšky a hmotnosti je rychlé, nenáročné na vybavení a může být prováděno i nekvalifikovaným personálem. To umožňuje sbírat data ve velkých populacích s minimálními náklady. BMI kalkulačka poskytne okamžitý výpočet BMI.
• Globální srovnatelnost: Díky standardizovanému výpočtu BMI a kategoriím (stanoveným např. WHO) je BMI mezinárodně srovnatelné. To umožňuje sledovat trendy obezity a podvýživy napříč různými zeměmi.
• Sledování trendů a prevalence: Zdravotnické organizace používají výpočet BMI k monitorování prevalence nadváhy a obezity. To pomáhá identifikovat problémy a alokovat zdroje. Díky dlouhé historii je možné sledovat, jak narostla globální epidemie obezity. WHO uvádí, že celosvětová míra obezity se od roku 1975 téměř ztrojnásobila.
• Predikce zdravotních rizik na úrovni populace: Přestože výpočet BMI není dokonalý pro jednotlivce, na populační úrovni koreluje s rizikem chronických onemocnění (diabetes 2. typu, srdeční choroby, vysoký krevní tlak, rakovina) a celkovou úmrtností. Pro statistické účely je BMI cenným nástrojem.

Jaké jsou použitelné alternativy?

Pro individuální návrh jsou vhodnější jiné metody.

• Bioelektrická impedance (BIA): Využívá slabý elektrický proud k odhadu procenta tělesného tuku, svalové hmoty, vody a viscerálního tuku. Výhodou je dostupnost, rychlost a možnost dlouhodobého monitoringu.
• Měření kožních řas: Měření tloušťky kožních řas kaliperem. Naměřené hodnoty se dosazují do vzorců pro odhad tělesného tuku. Nevýhodou je závislost na dovednosti měřící osoby a nezíská se představa o viscerálním tuku.
• DEXA (Dual-energy X-ray Absorptiometry): Rentgenová metoda pro detailní analýzu tělesné kompozice, přesně rozlišující kostní, beztukovou a tukovou tkáň. Nevýhodou je dostupnost, cena a vystavení gama záření.
• Hydrostatické vážení (HWS): Porovnává hmotnost těla na souši a ve vodě k výpočtu hustoty těla a procenta tuku. Je náročné na provedení a není široce dostupné.
• BodPod (Air Displacement Plethysmography): Měří hustotu těla pomocí objemu vzduchu. Také náročnější a není to široce dostupná metoda.
  Měření obvodu pasu: Jednoduchá metoda, která napoví o množství viscerálního tuku. U mužů se za rizikový považuje obvod pasu nad 102 cm (optimální pod 94 cm), u žen nad 88 cm (optimální pod 80 cm).

Co tedy dělat s hodnotou BMI? Praktická doporučení

Na základě výše uvedených informací lze výpočet BMI chápat jako orientační ukazatel. Pokud vaše BMI vykazuje odchylku od standardu, je vhodné vyhledat vhodnější metodu měření tělesné kompozice. Nejjednodušší a nejpřístupnější je bioimpedanční analýza provedená na profesionálním přístroji, dobrou orientaci poskytne i měření obvodu pasu.

Cílem by nemělo být jen "ideální" BMI nebo "zdravá váha", ale především zdravý a dlouhodobě udržitelný životní styl, který vede k celkovému zlepšení kvality života a snížení rizika zdravotních problémů. BMI je jen jedna z mnoha "nápověd", jak se k tomuto cíli dostat. BMI zůstává užitečným nástrojem pro rychlý screening a populační studie, pro individuální posouzení tělesné kompozice a s ní spojených zdravotních rizik je vhodné sáhnout po přesnějších metodách