Viktor Konopka, 29 let

Pokud něco chceš, tak s tím nemůžeš začít zítra ani za týden, ale hned. Hned zavři lednici a přestaň žrát.

V průběhu svého života jsem nebýval nikdy tlustý - teda určitě né dlouhodobě ( na prázdniny jsem jezdíval k babičce a tam jsem se vždy vypapal, ale jak jsem dojel na konci prázdnin domů, tak jsem velice rychle dorostl do své váhy ) . Dokonce i během mého dospělého života jsem nepociťoval nějaké problémy s přibíráním. Nikdy jsem nebyl moc aktivní, dal jsem přednost spíše dobrému jídlu a dobrému pití ;), ale kila se nijak moc nehýbali. Zásadní změnu jsem pocítil až ve chvíli, kdy jsme nastoupil do nynějšího zaměstnání a kila šla nahoru s každým měsícem. 
Již delší dobu jsem pociťoval problémy při jakémkoliv pohybu. Běh na šalinu? - Tak to vůbec. Zavazování si tkaniček? - Potápění nechme jiným. Chůze do schodů? - V půlce si raději dám pauzu. Sex ? …
Věděl jsem že něco musím začít dělat a tak jsem vyzkoušel posilovnu a různé sporty. No to úplně nedopadlo. V posilovně jsem si připadal jako poslední člověk co má být v posilovně a u všech sportů jsem vždy našel rychle výmluvu - moc daleko a dojíždění, nemají volný termín, drahé vybavení.. Však to všichni známe.
Jednoho dne jsem se bavil s kamarádem, který mi řekl o The 1:1 Diet by Cambridge Weight Plan, že nastupuje do jejich programu a že zhubne. No a já si myslel že toto není nic pro mě a že to nebude fungovat ani jemu. Pár měsíců po našem setkání se mi narodil syn a já začal ještě více pociťovat, že na tom nejsem vůbec dobře. Již mě boleli kolena a záda téměř nonstop. No ale bůček a pivo byli silnější než já.
Po nějaké době jsme se potkali znovu a já zůstal stát s bradou až na zem. A již v tu chvíli bylo jasné že toto musím vyzkoušet. Zjišťoval jsem informace, páčil horem dolem co se dá a vždy jsem dostal stejnou odpověď: pojď se mnou a tam ti to pí. Borkovcová vysvětlí.. No jo ale to bylo zase něco na mě. Nekonečno výmluv na všechno možné.
Naštěstí se mi v životě sešli dvě události najednou a ty mě finálně nakopli k tomu, abych se šel zváži a abych nastoupil do programu The 1:1 Diet. Konkrétně šlo o to že se malej Toník začal plazit a já si uvědomil, že chození je za rohem a že pokud za ním bude běhat obézní kulička, tak moc dlouho běhat nebude a taky to že nechci aby si mě Toníček takto pamatoval. Ta druhá věc byl firemní vánoční večírek. Né jen že jsem se potil jak kdyby bylo 50°C - byl to listopad, takže nebylo, ale hlavně jsem pak viděl fotky z tohoto večírku a nevěřil jsem vlastním očím jak vypadám.
Když jsem šel na první měření a vážení, tak jsem měl strach. Nevěděl jsem pořádně co mě čeká, ale věděl jsem že to chci a že to dělám pro sebe a pro svoji rodinu - tímto bych jim všem chtěl moc poděkovat za podporu - DÍKY. 
Když mě poprvé paní Borkovcová zvážila a změřila tep, tak jsem skoro odpadl. Tepová frekvence, jak kdybych doběhl maraton, ale třetí za sebou. Metabolický věk úplně špatně a vnitřní tuky?….
Naštěstí paní Borkovcová moc dobře věděla co se mnou a tak mi vše vysvětlila. Ukázala mi jak jíst a jak pít. Také mi řekla proč to takto dělat a co mi to přinese. V tuto chvíli ještě mírně skeptický a nevěřící ani né tak v The 1:1 Diet, ale spíš v sebe odcházím domů s plnou taškou sáčků, shakeru, klíčenky a výsledků z měření, kterými se rozhodně nechlubím. 
Po týdnu se vracím na měření o poznání s lepší náladou a více energii, ale stále nervózní z toho, zda to dodržuji tak jak mám a jestli šli kila dolů. A hele vážně šli dolů.
S neuvěřitelnou radostí a pár dalšími radami odcházím z centra a skáču schody po dvou. Po několika týdnech přichází krize a já bych sežral všechno v ledničce včetně ledničky samotné. 
Naštěstí jsem to neudělala udržel se. Věděl jsem že toto byl zásadní krok v mé redukci. Toto byla pomyslná zkouška redukce a já ji zvládl. Při návštěvě teď již né paní Borkovcové, ale Haničky jsem se jí svěřil a měl strach z její reakce. Ta se mi pouze zasmála a podpořila mě, že jsem dobrej, že jsme to zvládl krásně.
Jak týdny plynuly, tak kila šly dolů a já se cítil pořád lépe a lépe. Do svého života jsem zapojil aktivní pohyb a sport. Nebránil jsme se procházkám a zjistil jsme že salát je jídlo a né trochu plevelu na talíři. 
Program The 1:1 Diet mi změnil ne jen život samotný, ale i náhled na život jako takový. Již vím že né všechno jídlo je jídlo. Vím že o tělo je potřeba se starat a s tím přichází i vnitřní pohoda. Vím že změna se neděje beze změny. Vím na koho se obrátit pro radu a hlavně vím jak už to nikdy nesmí dopadnout.
Děkuji celému The 1:1 Diet, děkuji Haničce za obrovskou pomoc, děkuji Markovi že mi to celé ukázal a natočil, děkuji všem co mě podporovali, děkuji celé své rodině a hlavně DĚKUJI Lucince že to se mnou vydržela. DĚKUJI